Názvosloví bezkyslíkatých kyselin

1.Bezkyslíkaté kyseliny

Tyto kyseliny se skládají výhradně z vodíku a nekovu, polokovu či specifické skupiny ( např. CN^- kyanidová skupina).  Z prvků nekovů, které se váží s vodíkem jsou to v prvé řadě halogeny, dále síra. Co se týče polokovů je to například selen a tellur. Vytváření jejich vzorců je snadé. Vodík má vždy náboj 1+ , vyjímkou jsou hydridy kde je vodík v -1 a samotný plyn vodíku (H₂ ), kde je náboj 0. Nyní k záporně nabité části vzorce, všechny halogeny mají v tomto případě náboj 1- , kdežto síra má 2- stejně jako selen a tellur. Při psaní vzorce dále postupujeme jako dříve u názvosloví oxidů atd. , což znamená že kladně nabité částice píšeme vpravo a záporné vlevo.

H⁺F^- 

Další co musíme udělat je bilance nábojů aby naše sloučenina neměla žádný náboj. Proto použijeme křížové pravidlo.

H⁺S^2- -----> H₂S

 Můžeme provést zkoušku tak, že spočítáme náboje v případě vodíku, který je zde dvakrát a každý má náboj 1+ , má kladná část celkový náboj 2+. Nyní celkový náboj síry, který je 2-. Když tyto hodnoty spolu sečteme -2+2 dostáváme 0. Takže naše sloučenina je skutečně bez náboje. Co se týče vytváření názvu tak k názvu příslušných záporně nabitých prvků přidáme koncovku -vodíková (např. kyselina fluorovodíková) , u síry je to kyselina sirovodíková, dále se používá i název sulfán. U selenu a telluru jsou názvy selan a tellan v tomto případě tvoření názvu vymiká tomu, co jsme si před chvíli řekli. Bezkyslíkaté kyseliny specifické skupiny jako je kyano skupina je název kyanovodíková kyselina. Často se můžeme setkat s označením, jako je například chlorovodík. Je to označení pro plynnou fázi, kdežto kyselina chorovodíková je v kapalném stavu.